Koncert Mladota Ensemble na zámku v Konici, 24.2.09

... Konice viděla, a především slyšela, jeden z nejlepších koncertů vážné hudby za poslední roky. Byl to skvělý dárek Města Konice panu Trnečkovi za jeho dlouholetou činnost v čele místního Kruhu přátel hudby. K poděkování se připojila i majitelka souboru Mladota Ensemble Prague a vedoucí Sukova komorního orchestru, paní Ludmila Vybíralová....

CD Zdeněk Lukáš

... stejný posluchačský prožitek nabízí i další skladba CD, Sextet pro dvoje housle, violu, violoncello, kontrabas a klavír, která nese dedikaci: „Komponováno pro Mladota Ensemble v srpnu 2004“. Vnímat suverenitu jednotlivých hráčů a zároveň vyrovnanost tohoto mladého souboru je velmi příjemné a inspirující. Mladota Ensemble Prague vzniknul jako komorní sdružení Sukova komorního orchestru a na nahrávce ho tvoří členové Martin Kos a Dana Truplová – housle, Karel Untermüller – viola, Tomáš Strašil – violoncello, Tomáš Vybíral – kontrabas a Štěpán Kos – klavír.

Hudební klenoty z Prahy Evropou do světa, 7. - 27. června 2006

V průběhu měsíce června 2006 se v Sukově síni Rudolfina pod záštitou hlavního města Prahy uskutečnil již desátý, tedy jubilejní ročník cyklu komorních koncertů "Hudební klenoty z Prahy Evropou do světa". Cyklus sestával z pěti koncertů (7., 13., 18., 20. a 27. 6.), byl pořádán Sukovým komorním orchestrem a jemu také patřil. Předposlední koncert zajistil komorní soubor Mladota Ensemble Prague. Oba soubory se svým personálním obsazením částečně překrývají a jejich dramaturgickou i interpretační charakteristiku a snahy vůbec lze do značné míry chápat jako společné. Sukův komorní orchestr (SKO) vznikl roku 1974, má tedy za sebou více jak tři desetiletí intenzivní práce koncertní a nahrávací doma i v zahraničí, kdežto Mladota Ensemble Prague (ME) byl ustaven teprve roku 2003, avšak už zakrátko dosáhl pozoruhodného renomé. Je třeba dodat, že ME vznikl na bázi SKO, proto ono propojení a spřízněnost.

.... ME uvedl v premiéře Kvintet h moll, op. 40 jihoslovanské autorky narozené v Budapešti, Dory Pejačević. Výsadou souboru ME mimo jiné je, že provádí v tomto duchu nevšední díla různého, redukovaného i plného obsazení - od duet po sextety. Zvláštní a pro SKO i ME rovněž charakteristická pozornost je věnována dílům romantickým, interpretačně charakteristicky ztvárněným v osobité symbióze nesentimentálního, avšak vřelého výrazu. Oba soubory se také věnují tvorbě novodobé, i zcela současné, včetně české, kterou letos připomenuly skladby Zdeňka Lukáše.

... Úroveň všech zúčastněných interpretů je vzácně vyrovnaná. Všichni jsou výraznými individualitami a všichni jsou zároveň znamenitými a vyrovnanými komorními hráči. Připomeňme alespoň některé. Na prvním místě koncertního mistra Martina Kose. Projev tohoto skromného, ale neobyčejně výkonného, mnohostranného a svědomitého interpreta je pečlivý, přitom nad věcí, intonačně a rytmicky přesný, skutečně virtuozní a výrazově neafektovaný. Radost ho poslouchat i sledovat – od prvních houslí totiž neokázale, ale účinně vede celý soubor a dokáže mu vtisknout pečeť jedinečného výkonu. Mladší Martinův bratr, klavírista Štěpán Kos, disponuje brilantní hrou. Jeho účast a citlivý přístup v koncertantních dílech, najmě v dvojkoncertech, jsou skutečně tvořivé. Hra violisty Karla Untermüllera se vyznačuje intonačně vytříbenou technikou i decentním výrazem, nikterak ovšem neskrývajícím vkusný a uchu lahodící efekt. Zřídkakdy se setkáme s tak jedinečním komorním pojednáním kontrabasového partu jako u Tomáše Vybírala. Techniku má dokonalou a výrazově naprosto organicky „zapadá“ do celkového zvukového obrazu. I v jeho případě je jasně čitelná muzikantská všestrannost a nadhled, včetně citlivých aranžmá a rekonstrukcí vybraných skladeb. Je rovněž znamenitým sólistou a zvlášť pěkné jsou jeho duetové kreace s invenčním violoncellistou Tomášem Strašilem.

... Výsledkem spolupráce je příkladná, osobitá a kompaktní komorní souhra. Příležitost tu dostávají interpreti mladé generace a jejich převaha je na celkovém výrazu zřetelně znát. Nepochybně proto je projev SKO i ME dynamický, energický, prostě "šťavnatý". Všichni hrají s očividnou chutí a zaujetím, ale neafektovaně, požitek ze hry si dovedou vychutnat a předat účinně dál směrem k posluchači, navíc do detailu propracovaně. Vysoká úroveň jejich interpretace odpovídá vkusu současného náročného posluchače. Oba pojednávané soubory - SKO i ME - v současnosti náleží ke "špičce" komorní hudební interpretace v České republice, včetně hodnot svého repertoáru. A proto si zaslouží plné podpory v realizaci své koncertní i nahrávací činnosti.

Mladota Ensemble v Mariánské Týnici, 12. 4. 2006

Sexteto Mladota Ensemble založené roku 2003 pod patronací paní Henrietty baronky Mladotové, která také souboru propůjčila své rodové jméno, se stalo 12.dubna hostem 347. uměleckého večeru, pořádaného Kruhem přátel hudby, jenž působí při Základní umělecké škole v Kralovicích. Koncert v restaurovaném refektáři Santiniho stavby tak zakončil 50. sezónu příznivců vážné hudby v tomto městečku na okraji severního Plzeňska. Na vysoký interpretační standart zdejších koncertů si za léta existence kralovického KPH zvykla i řada Plzeňanů, kteří si rádi dopřejí poslech komorní hudby v architektonicky skvostném a akusticky příhodném prostředí. Sexteto hrající ve složení Martin Kos, Dana Klimánková-Truplová (housle), Karel Untermüller (viola), Tomáš Strašil (violoncello), Tomáš Vybíral (kontrabas) a Štěpán Kos (klavír) si pro své vystoupení zvolilo původní skladby, z nichž Sextet Zdeňka Lukáše byl souboru přímo věnován. V úvodu zaznělo interpretačně náročné, snad proto i méně uváděné Tercetto, op.74 Antonína Dvořáka. Díky výborné souhře obou houslí a violy se refektář kláštera naplnil sytým zvukem, bez něhož by dvořákovská kantiléna byla nemyslitelná. V Mozartově klavírním Koncertu Es dur, KV.449 se jako sólista výborně uplatnil Štěpán Kos. Jeho part byl doprovázen komorním obsazením smyčců, kdy každý hlas obstarával pouze jediný hráč. To tělesu umožnilo – na rozdíl od většího obsazení smyčcového orchestru - větší flexibilitu v krajních rychlých větách. Díky brilantní hře doprovodných partů nabyla Mozartova partitura na transparentnosti a lehkosti. Druhou půli večera zahájil již zmíněný Sextet Zdeňka Lukáše, v němž náš významný současný skladatel mohl využít všech předností hudebního tělesa. Vznikla tak obsahově hutná, emočně bohatá kompozice, založená na kontrastním tempovém rozvržení dvou vět. Koncert zakončil třívětý Velký sextet Es dur M. I. Glinky, raně romantické dílo bohatě využívající prvků italské melodiky. Publikum si svým aplausem vynutilo dva přídavky – s přirozenou lehkostí zahrané svižné Perpetuum mobile Johanna Strausse a sladkou melodikou oplývající Mexickou serenádu Manuela Maria de Ponce.

Praha, Lichtenštejnský palác, Sál B. Martinů – 10. ledna 2006 MLADOTA ENSEMBLE A FRANCOUZSKÁ ROMANTIČKA LOUISE FARRENC

Od svého debutu v roce 2003 má Mladota Ensemble, původně komorní sdružení Sukova komorního orchestru (Martin Kos – housle, Dana Klimánková – Truplová – housle, Karel Untermüller – viola, Tomáš Strašil - violoncello, Tomáš Vybíral – kontrabas, Štěpán Kos – klavír), za sebou pořádný kus práce. Prestože každý člen souboru je ve svém nástrojovém oboru výraznou individualitou (i sólistickou), výsledkem jejich spolupráce je příkladná, osobitě kompaktní komorní souhra. Jejich projev je dynamický, energický, hrají s očividnou chutí a zaujetím, ale neafektovaně, a požitek ze hry si dovedou vychutnat a předat dál účinně a do detailu. Technické problémy jakoby neexistovaly. Právě technický aspekt upoutal pozornost na koncertě z kraje roku (10. 1.) už v úvodním Koncertu pro klavír a orchestr č. 14 Es dur (K. 449) Wolfganga Amadea Mozarta. Bravurním podáním sólového partu to demonstroval Š. Kos, mladší bratr houslisty M. Kose. Rovnocenným pendantem k tomuto aspektu byla preciznost výrazová, sledující profil celku i sebemenší detail. Zdravou rovnováhou věcnosti a imprese Š. Kos přispívá k potřebě vskutku „nové“ mozartovské interpretace odpovídající vkusu vyspělého posluchače dnešních dnů. Povaha nástrojového obsazení Mladota Ensemble se logicky obráží v jeho repertoárovém profilu a dramaturgickém přínosu, tedy v možnosti záslužně se zabývat méně známými i zcela neznámými díly od duetů po sextety, která bychom jinak asi stěží kdy uslyšeli. Přímo kabinetní ukázkou těchto možností a snah se tentokrát stalo provedení čtyřvětého Kvintetu č. 2 pro klavír a smyčce E dur, op. 31 francouzské romantičky Louise Farrenc (1804-1875), klavíristky, skladatelky a badatelky, která se svým manželem, flétnistou a vydavatelem Aristide Farrenkem, realizovala edici „Le trésor des pianists“ věnovanou historické hudbě pro strunné klávesové nástroje. Dílo jistě pozoruhodné, každým coulem typicky romantické, kde sentiment místy teče plným proudem. V rámci vzorné interpretace právě posledně zmíněný aspekt byl pojat s chvályhodným vkusovým cítěním (v této souvislosti zmíním skvělá sóla K. Untermüllera). - Kvintesencí usilování i aktuálního „rozpoložení“ Mladota Ensemble byl Smyčcový kvintet G dur s kontrabasem, op. 77 Antonína Dvořáka, dílo charakteristické velkými technickými nároky a velkou individuální úlohou jednotlivých partů. Mohli bychom jen opakovat, co už bylo v této recenzi řečeno. Dvořák byl podán jako vskutku poutavý rozsáhlý děj, a to od začátku první věty až po samý závěr věty čtvrté. Komorních sdružení, jakým je Mladota Ensemble, není mnoho. Charakteristický esprit a originální kreativita daného smyčcového kvinteta s klavírem přinášejí objevné poznání nových hodnot. Bylo by proto žádoucí, aby záruka nesporné kvality našla odezvu v možnosti pravidelné koncertní nahrávací činnosti. Jsem přesvědčen, že Mladota Ensemble se stane pravidelně angažovaným komorním souborem, a že se jeho koncertní i nahrávací činnost bude i nadále rozvíjet ruku v ruce se zárukou znamenité kvality.

Mimořádný páteční večerní koncert v Sukově síni pražského Rudolfina (8.4.2005) přivítal nejen příznivce komorního souboru Mladota Ensemble, ale hlavně milovníky špičkové komorní hudby vůbec. Program sestával z děl pozdního romantismu a významně se dotkl i soudobé české tvorby.
Koncert byl vpravdě symbolicky otevřen Kvartetem pro klavír, housle, violu a violoncello a moll, op. 1 Josefa Suka. Jedno z raných děl svého autora dává již zřetelně tušit velikost pozdějšího Mistra. Mladotovci svou interpretací především vyzvedli podstatnou stránku uvedeného díla - jeho melodičnost. Smysl pro podání melodiky jako výrazu tvůrčího temperamentu a vášně (je třeba ještě zmínit o krásném lyrickém zastavení v prostřední volné větě Sukova Kvartetu) se hladce přenesl do podání Klavírního tria Es dur, op. 100 Franze Schuberta. Dílo je to rozsáhlé, technicky velice náročné, navíc obdařené možností přímo dobrodružného poznávání skladatelovy kompoziční práce. Právě tento posledně zmíněný aspekt dokázali interpreti jedinečně akcentovat - přímo si pohrávali s finesami Schubertova sdělení (včetně - a nebojme se to říci - rafinované triviality). Těžko z celkového rozsahu kompozice cokoli vyvyšovat, nicméně druhá volná věta a Scherzo byly úchvatné. Zde ve svém hodnocení nesmíme opomenout další devizy mladotovské interpretace profilující harmonické vyznění celého večera, a to technickou perfekci: jednoznačným nasazením počínaje a utvářením frází konče. Každý jeden z členů ansámblu perfektně intonuje, ctí rytmickou vertikálu souhry, dokáže být sám sebou a přitom do celkového spektra ústrojně zapadá. V tomto případě máme příležitost pochválit muzikantskou všestrannost a koordinační schopnosti houslisty Martina Kose a citlivý přístup jeho bratra, klavíristy Štěpána Kose.
Interpretační lahůdkou večera se stalo provedení Duo di basso pro violoncello a kontrabas Zdeňka Lukáše (1928). A pro nás navíc i příležitostí zmínit pružnou flexibilitu v možnostech výběru a volby repertoáru souboru. Jednou z těchto možností je v případě mladotovců literatura pro duo violoncella a kontrabasu. V Lukášově Duu sem violoncellista Tomáš Strašil vložil bohatou zásobu své technické i muzikantské invence a kontrabasista Tomáš Vybíral zase dílo obdařil - jakoby samozřejmou - virtuozitou a bohatou zkušeností daným nadhledem. Z. Lukáš se k provedení své skladby bezprostředně vyjádřil trefným komentářem: "Už jsem ani nevěděl, co jsem napsal.
…To, co dřívější interpreti hráli a nahráli, bylo krásné, ale když se moje „Duo di basso“ dostalo do rukou takových majstrů, jakými jsou tito dva kumštýři, bylo to obrovské štěstí pro přítomného skladatele. Patří jim moje neobyčejné poděkování".
Závěr koncertu patřil u nás nepříliš známému Sukovu anglickému současníkovi Josephu Holbrookovi. Jeho Klavírní sextet f moll, op. 46 "In Memoriam" je typickým, až sentimentálním výhonkem romantismu. Interpreti (k nimž u druhých houslí přistoupil Václav Dvořák, j. h.) ovšem veškerá "romantická úskalí" dokázali zvládnout již zmíněnými kvalitami svého individuálního i kolektivního výkonu, takže Holbrook byl přijat s nadšenými ovacemi.
Jestliže Mladota Ensemble měl mimořádný koncert, podal i mimořádný výkon. Takoví umělci vskutku patří na pódia prestižních sálů doma i ve světě…

Koncert Sukova komorniho orchestru a Mladota Ensemble – 13.11.2004 [Rudolfinum – Sukova Síň]
Společný listopadový gala-koncert dvou komorních souborů (13. 11.), Sukova komorního orchestru, jenž letos slaví své třicáté jubileum, a sextetu Mladota Ensemble, jenž z "podhoubí" SKO předloni vzešel, byl vhodně situován do Sukovy síně Rudolfina. A to i vzhledem k tomu, s jakou vervou Sukovci ke splnění svého úkolu nastoupili, když už se málem zdálo, že vybraný prostor kapacitě jejich zvuku a nadšení nebude stačit.
Úvodem zvolili čtyřvětou Partitu d moll českého autora mezi barokem a klasicismem Františka Antonína Ignáce Tůmy. Zahráli ji čistě, s nadhledem a již zmíněným entusiasmem. Už tady bychom mohli vyjmenovat další interpretační kvality, které rozvedli a umocnili v ostatních číslech programu. Vyznění Partity ozdobilo jímavé violové sólo ve treti větě (Arietta), Tůma totiž v sérii svých Partit svěřil sólo vždy jinému nástroji. Shodou okolností sólová viola v dalším průběhu večera zazněla ještě několikrát, pokaždé ovšem v bezchybném a zainteresovaném podání Karla Untermüllera. Následující Koncert G dur pro klavír a smyčce Franze Josepha Haydna (Hob. XVIII:4), psaný v konvenčních hranicích žánru, nicméně se zřetelně patrnou vynalézavostí, právem upoutal provedením sólového partu (Štěpán Kos). Rozhodující však bylo, že kompoziční vynalézavost byla bohatě naplněna interpretací a to vše se mohlo odehrát na spolehlivě zajištěném pozadí kolektivní spolupráce.
Dílčím vyvrcholením programu před přestávkou byla světová premiéra Sextetu pro dvoje housle, violu, violoncello, kontrabas a klavír současného českého autora Zdeňka Lukáše (1928), jíž se na výbornou zhostil Mladota Ensemble (Martin Kos, Dana Klimánková-Truplová, Karel Untermüller Tomáš Strašil, Tomáš Vybíral, Štěpán Kos). Z. Lukáš napsal svůj dvouvětý Sextet letos v srpnu přímo pro jmenovaný soubor, s perfektní instrumentační znalostí daného obsazení, zejména při formulaci a rozvíjení výrazově vřelé melodické stránky s příklonem (i harmonicky) k tradičnímu výrazivu, přičemž celek řešil nikterak prudkým kontrastem, nýbrž plynulou kontinuitou obou vět.
Druhou polovinu uvedl Sextet fis moll, op. 8 pro stejné obsazení anglického romantika Williama S. Bennetta, mladšího současníka a přítele Mendelssohna-Bartholdyho a Schumannova. Skladbu složil autor ve svých dvaceti letech (1846), vliv současníků je na ní zřetelně znát, eklektická však rozhodně není. Každá věta je budována, jako by "bez odpočinku", zvláštní, intenzivní gradací, což přesvědčivě vyznělo právě díky kvalitám interpretace.
Závěrečný Sextet A dur, op. 48 Antonína Dvořáka zazněl opět v orchestrální podobě. Sukovci v něm rozehráli celou paletu svého interpretačního umění, prožívali (vůbec ne jen navenek) a výrazně individualizovali každou větu. Předvedli umění (což platí o celém večeru) nenápadných, jako by "odnikud" se vynořivších, o to však působivějších a zcela jednoznačných nástupů, krásně utvářených, plynulých frází a právě tak pozorně sledovaných jejich závěrů (ritardanda a agogika vůbec). Smysluplným hudebním sdělením doslova nabitý tříhodinový koncert představil souhru znamenitě vybavených instrumentalistů, kteří dovedou dát dohromady ideální komorní celek.

MLADOTA ENSEMBLE - soubor, který má co nabídnout

Mimořádný koncert v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce (14.4.2004) patřil nevšednímu seskupení s názvem Mladota Ensemble.Členové souboru původně spolupracovali s houslistou Josefem Sukem při nahrávkách Dvořákova komorního díla.Účinkovali rovněž na koncertech konaných na Červeném Hrádku u Sedlčan, každoročním dějišti Festivalu skladatele Josefa Suka, a sídle šlechtické rodiny Mladotů, s jejímž souhlasem starobylé jméno včlenili do svého nazvu. Z původně příležitostné spolupráce vzniklo - doufejme - stálé komorní seskupení, jež patří do svazku Sukova komorního orchestru.
Popisovaný koncert byl zahájen příležitostným Duetem pro violoncello a kontrabas Gioachina Rossiniho, efektně zpěvným, nikoli však plytkým třívětým celkem s pomalou větou uprostřed (Tomáš Strašil,Tomáš Vybíral). Oba interpreti si skladbu zjevně vychutnali, excelentní byl zejména kontrabas.
Grand Sestetto Es dur Michaila Ivanoviče Glinky zaznělo už v plné sestavě houslí (Martin Kos, Dana Klimámková - Truplová)violy (Karel Untermüller),violoncella (Tomáš Strašil) kontrabasu (Tomáš Vybíral) a klavíru (Štěpán Kos).
V souladu s vypointovaným raně - romantickým stylem salonního zabarvení soubor zaujal ušlechtilým zvukem, výbornou souhrou rytmickou i intonační. Vybral si dobře - ani zde nešlo o záležitost epigonskou, nýbrž o výraz autorova pochopení a zažití západoevropské hudby.
Koncert po přestávce vrcholil olbřímím Kvintetem pro dvoje housle, violu, dvě violoncella a klavír Franze Schuberta. Dílo nese posthumní opus 163, vzniklo tři měsíce před autorovou smrtí a je výrazem neobyčejné myšlenkové síly a hloubky i kompozičního mistrovství. Tak je také pojal Mladota Ensemble, navíc s inovací úpravy partu druhého violoncella pro kontrabas, jejímž autorem je Tomáš Vybíral, jinak výrazná osobnost souboru. Rozsáhlá plocha plná překvapivých míst, technických obtíží (jak v jednotlivých partech, tak v kolektivní souhře) vyzněla - sledována s napětím - technicky zdařile a výrazově naprosto přesvědčivě. Jako bychom četli poutavou prózu nebo sledovali napínavý film. Věkem svých členů a krátkou dobou svého působení (prvně takto koncertovali v září 2003) má opravdu mladý Mladota Ensemble vskutku co nabídnout.

V rámci projektu nazvaného poeticky Hudební klenoty na zámku Červený Hrádek a zahájeného v loňském roce úspěšným vystoupením Jiřího Stivína se 6. září uskutečnil další, a musím potvrdit že opět velice výjimečný koncert. I tentokrát jsme se v krásných prostorách Rytířského sálu setkali s hudebníky vynikajícími. Název jejich šestičlenného souboru, Mladota Ensemble, byl však pro většinu z nás zcela neznámý. Interpretům jej totiž propůjčila majitelka zámku, stále elegantní baronka Henrietta Mladotová, jejíž přítomnost společně s úvodním slovem starosty Města Sedlčany, ing. Jiřím Burianem, dodalo večeru nejen slavnostní ráz, ale i tu správnou, společensky přitažlivou atmosféru. A jak se vlastně všech těchto šest muzikantů dalo dohromady? Vcelku prostě. Jeho členové jsou totiž současnými (či bývalými) hráči Sukova komorního orchestru (každoročně vystupujícího na Červeném Hrádku v rámci festivalu Sukovy Sedlčany), které Josef Suk v roce 1999 vyzval ke spolupráci na nové nahrávce. A protože si spolu všichni umělecky i lidsky velice dobře rozuměli, začali v této sestavě koncertovat pravidelně. Nu, a to už bez zaregistrovaného názvu opravdu dost dobře nejde...
Ke svému prvnímu oficiálnímu vystoupení si Mladota Ensemble, složený z houslistů Martina Kose a Dany Klimánkové - Truplové, violisty Karla Untermüllera, violoncellisty Tomáše Strašila, kontrabasisty Tomáše Vybírala a klavíristy Štěpána Kose vybral díla, v nichž se mohl posluchačům představit v nejrůznějších sestavách a tím i obsazeních. Smetanovo Duo č. 2 g moll pro housle a klavír "Z domoviny", Dvořákovo Terzetto C dur pro dvoje housle a klavír, op. 74 (B. 148) a Smyčcový kvintet G dur, op. 77, Schubertův Kvintet A dur pro klavír, housle, violu, violoncello a kontrabas D 667 "Pstruh" a v neposlední řadě i Rossiniho virtuózní Duo pro violoncello a kontrabas. Tedy interpretačně vysoce náročná díla, v nichž soubor předvedl nejen schopnost jednotné umělecké výpovědi, ale i cit pro detailní až cizelérskou práci. Zvláště v obou kvintetech, kde je propracovanost nástrojových partů samozřejmě náročnější, zaujal perfektní souhrou a zřetelností jednotlivých hlasů, promyšlenou výstavbou celku, vycházející z nejjemnějších detailů každé fráze, i dynamickou a výrazovou plasticitou, která výkonům propůjčila jak strhující švih, tak i půvab něžnosti a kouzlo místy až nostalgické zadumanosti. To vše zarámováno do uvolněného a radostně spontánního muzicírování propůjčilo vystoupení Mladota Ensemblu uměleckou přesvědčivost a tím i zasloužený bouřlivý ohlas u publika, jehož ovace nebraly konce. Společně s intimitou vkusně zařízeného zámeckého salónu, prosyceného bohatou historií šlechtického rodu Mladotů i vůní nově zrestaurovaného dřevěného obložení se tento večer bezesporu nesmazatelně zapsal do pamětí i srdcí všech, kteří se nechali vytrhnout ze stereotypu zaběhaných víkendových kolejí a na Červený Hrádek první zářijovou sobotu přijeli.

Po dalším žhavém slunčném dnu letošního léta přivedlo publiku krev do varu v příjemně chladném vládním Rokoko sálu zámku Fronhof (Augsburg - Německo), kde se konal v pozdním nedělním odpoledni 2. komorní koncert v rámci každoročního Mezinárodního festivalu W.A.Mozarta něco úplně jiného.Byla to dvě komorní díla českého, světově proslulého skladatele Antonína Dvořáka, prosycená ohnivými a temperamentními motivy a laskavými melodiemi, jakož i kuriozita operního skladatele Gioacchina Rossiniho - Duett pro violoncello a kontrabas v interpretaci pěti umělců, bývalých i současných členů hostujícího Sukova komorního orchestru z Prahy.
Nečekánou sytostí zvuku rozvinuli primarius Martin Kos a Dana Klimánková-Truplová (housle) spolu s Karlem Untermüllerem (viola) hned ve Dvořákově Terzettu op.74.Vedeni prvními houslemi a jejich vemlouvavým tónem v naléhavém dialogu s druhými houslemi korespondovala viola v krásném barevném zvuku, a trio excelentních hráčů vykreslovalo kantátové linie prvních dvou vět, aby se pak ve třetí větě poddali hned bouřlivým a v zápétí tanečně chvějivým rytmům. Výrazně nesená závěrečná věta vyústila do rasantního finále.
Rozhovor dvou bratrů - tak můžeme pojmenovat dialog violoncella (Tomáš Strašil) a kontrabasu (Tomáš Vybíral) v Rossiniho Duettu. Krok za krokem ukazoval Tomáš Vybíral, že v jeho nástroji je ukryto více, než jen doprovodný a podpůrný hlas - nejdříve v imitaci violoncella, hned s ním alternující ve vlastním, nadevše dynamickém a pro kontrabas exponovaném partu. Ve druhé větě, kde se kontrabas zprvu spokojí s pizzicatovým doprovodem k melancholické a mistrně interpretované violoncellové kantiléně, upozorňuje na sebe brzy o to bouřlivěji jako opravdový melodický nástroj, aby pak ve finále přebíral ohnivý violoncellový part. Až komicky působí tato výměna rolí vzhledem k rozložité zvukové barvě kontrabasu, což se dá v Rossiniho tvorbě předpoládat.Je to Komorní dílo oplývající šprýmem. V závěru koncertu přišlo ke slovu všech pět nástrojů ve Dvořákově Smyčcovém kvintetu G dur, op.77. Okouzlující byla jasem a energií nabitá interpretace všech členů ansámblu, překypující radost ze hry a umělecky vyvážené neustávající vnitřní napětí, které nepolevovalo ani ve zdrženlivějších partiích. (suh)

Mladota Ensemble - smyčcový kvintet a klavír - je mladé a ambiciózní komorní sdružení vynikajících instrumentalistů, kteří se uplatňují v té oblasti komorní literatury, jež není pro určitou svoji exkluzivnost stabilně využívána. Obsazení orchestru je následující: Martin Kos, Dana Klimánková-Truplová - housle, Karel Untermüller - viola, Tomáš Strašil - violoncello, Tomáš Vybíral - kontrabas, Štěpán Kos - klavír. Po několika mimopražských koncertech debutoval soubor v Praze dne 14. dubna 2004 v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci (HAMU) s programem obsahujícím dvě rozsáhlá díla; Grand Sestetto originale pro klavír a smyčce Michaila I. Glinky a proslulý Smyčcový kvintet C dur, poslední velká komorní kompozice Franze Schuberta, dokončená krátce před jeho odchodem ze světa živých. (Obě díla vyjdou na CD ve druhé polovině května). Tuto dvojici doplnila artistní Sonata D dur pro violoncello a kontrabas G. Rossiniho, hraná navzdory technicky náročným partům s nadhledem a vkusným hudebním humorem obou interpretů.
Glinkovo dílo už svým titulem napovídá, že jde o hudbu v jejímž "genetickém" základu je požadavek virtuozity na klavírní part, jak bývá zvykem v instrumentální hudbě dozrávajícího romantismu. Mohli bychom klidně říci, že Grand Sestetto je koncert pro klavír a smyčcový kvintet, dílo, komponované nejen ke zvukové a technicky oslnivé bravuře, ale které v sobě nese bytostnou citovost a romantickou kantabilitu. Schubertův kvintet, ve kterém autor pro zvýraznění barevnosti zvuku svěřil nejspodnější linii druhému violoncellu, byl představen publiku s kontrabasem. Part druhého violoncella si upravil T. Vybíral a ukázalo se, že Schubertův záměr u zvuku tato úprava umocňuje. V obou dílech byl koncertní výkon všech umělců, kterým bylo propůjčeno jméno uměnímilovného šlechtického rodu Mladotů z Červeného Hrádku u Sedlčan, výtečný po všech stránkách a při bezprostředním kontaktu s interprety fascinoval spontaneitou i jemnou výrazovou vyvážeností. Právem jsme zvědavi a můžeme se těšit na CD s nahrávkou F. Schuberta a M.I. Glinky. Ohlas koncertu byl - možno říci - emfatický.